Onemocnění je pojmenováno podle Nikolause Friedreicha, německého lékaře, který tento stav popsal v 60. letech 19. století.
Obvykle se hlavní symptomy onemocnění projeví v období dospívání, případně již v předškolním věku a v dětství (časný nástup) nebo až v dospělosti či seniorském věku (pozdní nástup onemocnění).

Jedinci, kteří zdědí dvě vadné kopie genu, jednu od každého rodiče, tvoří nefunkční frataxin resp. jeho nedostatečné množství. Protein frataxin pomáhá udržovat bezpečné prostředí v mitochondriích. Mitochondrie vyrábějí energii pro celou buňku, čímž v těchto buněčných organelách při vysokém metabolickém obratu vznikají jako vedlejší produkt agresivní a toxické molekuly, tzv. kyslíkové radikály. Frataxin pomáhá tyto škodlivé molekuly odstraňovat a při správné funkci a množství tak brání před poškozením a následným zánikem mitochondrie i celé buňky.

Nervová vlákna v míše a periferních nervech v průběhu onemocnění degenerují a ztenčují se. Periferní nervy přenášejí informace z mozku do těla a z těla zpět do mozku (například informaci o chladných nohách, nebo signál svalům o plánovaném pohybu). V menší míře také degeneruje mozeček, část mozku, která koordinuje rovnováhu a pohyb. Toto poškození má za následek nepříjemné pocity při pohybu (nejistotu), nestabilní rozkývané pohyby a zhoršené smyslové funkce, dále má vliv na řeč, která se zhoršuje a stává tzv. sakadovaná.

Porucha také způsobuje problémy se srdcem (tzv. kardiomyopatie, nejčastěji hypertrofická, ale vzácně dilatační či arytmogenní). Velmi často je u pacientů nutná ortopedická péče pro skoliózu páteře, která může být až rychle progredující, a to dokonce již v předchorobí, kdy na onemocnění obvykle není pomýšleno.

U některých pacientů je také potřebná rehabilitační a ortopedická péče o deformity nohou (tzv. Friedreichova noha, typicky lukovité nohy – pedes excavati – s kladívkovitými prstci a zkrácenými Achillovými šlachami). Chůze po špičkách může být jedním z časných symptomů již v raném dětství.

U některých pacientů s tímto onemocněním se rozvine diabetes mellitus (cukrovka).
Obecně bývají pacienti během 10 až 20 let od objevení se prvních příznaků upoutáni na invalidní vozík.
Jedinci mohou být v pozdějších stádiích nemoci zcela neschopní práce.

Onemocnění je někdy provázeno depresemi či impulzivitou, tyto obtíže se nedají dostatečně vysvětlit očekávatelnými psychickými a sociálními důvody (např. horšením zdravotního stavu pacienta) a jsou způsobeny patofyziologickým mechanismem samotného onemocnění (zjm. postižením mozečku).

Obvykle není ovlivněna schopnost myšlení a uvažování (tzv. kognitivní funkce), řada pacientů vystuduje vysokou školu.
Případně může být ovlivněna právě pod obrazem mozečkového kognitivně-afektivního syndromu.

Rychlost progrese onemocnění není u pacientů shodná, záleží na délce počtu repetic GAA v FXN genu, dále na typu varianty genu, tedy na tom, zda se jedná o nemocného homozygota (pacient má dvě alely se stejnou nebo velmi podobnou variantou genu FXN, která vzniká na podkladě zmnožení GAA tripletů) či složeného heterozygota (dvě různé varianty genu FXN, které způsobí onemocnění – např. jedna alela má nadměrný počet repetic GAA a druhá alela má bodovou mutaci ve stejném genu).

Kromě vnitřních faktorů záleží např. na způsobu rehabilitace pacienta a na vlivu vnějšího prostředí.
Friedreichova ataxie tak může zkrátit délku života, nejčastější příčinou úmrtí je onemocnění srdce. Někteří lidé s méně závažnými rysy FA se však dožívají šedesáti let nebo staršího věku.