Na to, co je zdravé a co není, existuje přibližně tolik názorů, jako je na světě lidí. Mně je tohle téma dlouhodobě blízké. Zajímají mě spíše dlouhodobě prospěšné věci a to, jak mohou ovlivnit můj život s FA. Nejsem žádný asketa, rád žiju život plnými doušky (jak zpívá moje oblíbená kapela). I když jsou některá doporučení dost striktní, zase mi to vynahrazují v jiných oblastech a celkově mi ten život usnadňují a zlepšují. Jinak bych to nedělal, že?

Různých zlepšováků „lifehacků“ je spousta. Aby to nebylo nekonečně dlouhé, chtěl bych se věnovat čtyřem tématům, která považuju za klíčová: spánku, stravě, otužování a obuvi. Zase, podobně jako u cvičení, tohle nejsou žádná oficiální doporučení, píšu jenom o tom, co se mi osobně osvědčilo. Není žádná záruka, že se to osvědčí i Vám.

První téma, které považuju za dost zásadní, je spánek. FA je obecně spojena se špatným a neúčinným využíváním energie. S únavou se zhoršuje naprosto vše a právě spánek je v boji s únavou hlavní zbraní. Odpočinek pomáhá, relaxace a meditace pomáhá, ale spánek je naprostý základ.

Spím osm hodin denně. Fakt denně, ne přes týden šest a o víkendu dvanáct. Je to hodně těžké, je to asi nejtěžší ze všech návyků, které mám. Vstávám brzo kvůli cvičení, to znamená i chodit brzo spát. Jak děti odrůstají, často chodím spát jako první. Spousta lidí bude tvrdit, že osm hodin je moc, že je potřeba spánku individuální, a podobně. I já jsem si to myslel. Pak jsem těch osm hodin denně vyzkoušel a zpátky bych se nevracel. Totéž doporučuju vám. Zkuste to na měsíc a uvidíte.

Rád bych se vyjádřil k té striktnosti. Osm hodin denně je plán. Ten chci dodržovat, jak to jenom půjde. Občas ho poruším, ale není to často a rozhodně to není o moc. Jsem skřivan a všichni o mně vědí, že po desáté večer stejně skoro usínám vestoje. Proto si plánuju věci tak, abych mohl jít brzo spát. Samozřejmě, když k nám přijedou třeba kamarádi, které vidím jednou za rok, a sejdou se až kolem osmé, tak taky nepůjdu v devět spát. Ale to je výjimka, ne výmluva na každý druhý den. Vím, že to pravidlo nedodržím, vím i jaké budou následky. Sovy to samozřejmě posunou, ale každodenních osm hodin spánku v kuse je každopádně vhodných i pro ně.

Vhodné prostředí ke spánku je notoricky známá věc, takže jenom stručně. Vyvětraná, spíše chladnější místnost, co největší temnota, pravidelnost. Obecně se doporučuje se už nějakou dobu před spaním vyhýbat modrému světlu – včetně televize, displeje telefonu a počítače. Když se nedaří usnout, tak mám dobrou zkušenost s melatoninem. Melatonin se dá koupit v tabletách bez receptu, když už několik dní nemůžu pořádně usnout, tak si ho večer beru třeba dva-tři dny po sobě, pak se to zase upraví. Jako každodenní berličku bych to nepoužíval – to je pak dobré hledat chybu jinde. Ale jako záchranný prostředek se hodí.

Druhé téma, které bych chtěl zmínit je strava. Rád bych napsal něco ke svým zkušenostem s nízkosacharidovou stravou. Speciálně tady platí – ano, vím, že je to extrémní přístup, ale mi to vyhovuje. Na vás je, abyste to případně zvážili a vyhodnotili plusy a mínusy. Nechci nikoho nutit, nechci se hádat o tom, co je zdravější, nebo morálnější. Chci jenom popsat, jak se k tomu stavím a proč.

Podstata nízkosacharidového stravování je v omezení příjmu sacharidů a zvýšení příjmu tuků. Energie se dá získávat právě z těch tuků. Dříve jsem se najedl, tak dvě hodiny to bylo dobré, pak už jsem se pomalu díval, co bych dalšího snědl, a za další zhruba dvě hodiny mi začalo být špatně z hladu. Tenhle kolotoč má na svědomí kolísající hladina inzulínu v krvi. A inzulín se uvolňuje podle toho, kolik je v té krvi cukru. Takže logika byla jasná – nechci kolísání inzulínu, takže potřebuju dlouhodobě stabilní hladinu cukru v krvi – ideálně nízkou. A tenhle mechanismus mě přivedl k nízkosacharidové stravě.

Na běžné poměry jím dost masa a opravdu hodně zeleniny. Dále vajíčka, ryby a tučné mléčné výrobky. Rozhodně se vyhýbám klasickým přílohám – cokoliv z mouky, brambory, rýže, kukuřice, luštěniny. Cukr a sladidla v podstatě nepoužívám. Ovoce jím jenom málo. Průmyslově zpracovaným polotovarům, jídlům a tukům(!) se taky vyhýbám. Samozřejmě, domácí moučníky ochutnám – ale trošku, většinou je to na mě moc sladké a lepí se to na zuby. Piju hlavně neslazený čaj.

Mezi hlavní pozitiva patří odolnost vůči hladovění. Normálně jím první jídlo po poledni a druhé tak kolem sedmé večer. Nemám problém s tím, když některé občas posunu, nebo vynechám. Dost se mi rozšířily obzory v tom, co je jedlé a chutné. Energie mám dost po celý den, bez nějakého kolísání. Úplně zmizely pocity přejedení z těžkých jídel. Klasickou hotovku si v hospodě nedám, ale maso se zeleninou už mají skoro všude. Mám stabilní hmotnost i kompozici těla.

Mezi základní negativa patří, že se nízkosacharidová strava nedá střídat s klasickou. Při přechodu musíte tělo trochu vystresovat, než začne ty tuky zpracovávat. Trvá to tři až čtyři týdny a není to příjemné období – ale absolvoval jsem to jednou, asi před sedmi lety. Bezlepková strava není řešení, to se jenom jeden typ sacharidů nahradí jiným. Pro někoho může být negativum zákaz některých potravin, ale já na ně většinou nemám ani chuť.

Pro mě ta pozitiva rozhodně převažují. Z hlediska FA jako metabolické poruchy – tohle vás naučí preferovat vysokoenergetické potraviny, což je další přínos – energii prostě potřebujeme, a více, než ostatní. Jak říkal Garfield: „Kalorie se mají konzumovat, ne počítat.“

Třetím dílkem do skládačky je otužování. Moje tělo je neustále vyčerpáváno bojem s FA. Proto stojí za to chránit se před další námahou. Tu představují takové ty běžné nemoci – od rýmy, přes nachlazení a kašel, až po třeba bronchitidu a angínu. Když se tímhle nebudu muset zabývat, zbude mi více sil na můj hlavní problém. Otužuju se už asi šest let, a nemoci z prochladnutí bych za tu dobu spočítal na prstech jedné ruky. Dříve to tak rozhodně nebylo.

Otužování je dobré pro kardiovaskulární systém a obecně pro imunitu. Kromě zlepšené imunity (budete méně nemocní) se zlepší i odolnost vůči chladu, což se taky hodí.

Otužovat se je potřeba často, ideálně každodenně. Právě ta pravidelnost je klíčem – pokud si dám studenou sprchu jednou za dva týdny, moc si nepomůžu, dokonce spíš naopak. Pravidelné malé dávky, to je ta správná cesta. Já si dávám krátkou studenou sprchu každé ráno v pracovní dny, někdy i přes víkend. Minimální efektivní dávka se uvádí kolem půl minuty, tak se toho držím. Nemá cenu to moc zvyšovat, ten přínos pak stejně stoupá pomalu a od několika minut už je to jedno. Pak to dlouho trvá a zdržuje.

Poslední část o životosprávě a zdraví bych chtěl věnovat obouvání. Už několik let nosím barefoot boty. To je typ obuvi, který má minimální podrážku, což zajišťuje lepší kontakt chodidla s podkladem. Myšlenka za tím je jednoduchá. FA znamená narušené dostředivé nervové dráhy. Dostředivé jsou ty, které vedou z končetin k mozku. Barefoot obuv tím, že zajišťuje lepší kontakt s podkladem, stimuluje chodidlo. V něm pak vzniká více vzruchů/signálů při každém došlapu. A když jich více vznikne, tak jich snad i více dorazí do mozku. Navíc při každém kroku protahujeme lýtka, což je v souvislosti s FA taky užitečné. Už v minulosti jsem chodil hodně bosky, takže barefoot byl pro mě logická volba. A jsem spokojený, zpátky k normálním botám bych se nevracel.

Abych to jenom neopěvoval, tak má to i pár nevýhod. Barefooty jsou většinou poměrně široké. To je pohodlné, protože chodidlo není nijak omezované. Na druhou stranu to chodidlo se (přirozeně) rozšíří a nošení „normálních“ úzkých bot je pak dost utrpení. Taky vyšší podrážka běžných bot vadí. Při výběru zimních si dávejte obzvlášť pozor na podrážku. Ta je v podstatě plochá a může na sněhu klouzat.

Zdravých návyků jsem vyzkoušel mnohem více. Tyhle čtyři však považuji za nejvíce přínosné. V členské sekci je vlákno „Kubův zdravý život“, kde tohle téma můžeme dále rozvíjet.

Kuba